Obec Chocenice
Obec Chocenice

Historie

kf

Chocenice

 

Nejstarší historie

Přesné datum vzniku obce není, jak je ostatně celkem běžné, známo.  Krajina dnešních Chocenic byla osídlována postupně, a to v době 40.000-50.000 let př.n.l Trvalé osídlena byla v pozdní době kamenné, tedy přibližně 4.000-2.000 roků před n.l. Z této doby jsou archeologické nálezy z výšinných sídlišť, jakým byla třeba lokalita na Velké skále na Bzí. Písemné zprávy však z období doby keltské či po příchodu Slovanů nejsou k dispozici. První dochovanou písemnou zmínkou je pak až zakládací listina kladrubského benediktinského kláštera z roku 1115, jakkoliv je lokace v něm označené obce sporná. 

Středověk

Před husitskými válkami náležely Chocenice k cisterciáckému klášteru u Nepomuka (dnešní obec Klášter). Další zmínka o obci je tak až z roku 1558, kdy někdejší klášterství, přeměněné na zástavní zelenohorské panství získal do dědičné držby Adam ze Šternberka. Mezi cca 80 osadami, které již byly zapsány v Zemských deskách byly i Chocenice. Kolem roku 1560 byly prodány Jiříkovi Kokořovcovi z Kokořova, mezi lety 1605-1615 sem přesídlil jeho vnuk Kryštof a vystavěl si zde nové sídlo (tvrz) s vrchnostenským dvorem, ovčín a pivovar. Roku 1650 je panství prodáno Janu Václavu Kocovi z Dobrše a jeho manželce, která panství později zdědila. Poté Chocenice často střídaly majitele. Roku 1729 je dokončena přestavba tvrze na barokní zámek, který tu stojí dodnes.  V obci byla kromě zámku k roku 1675 panská krčma, pivovar s pánví na 7 sudů,kořenná zahrada, zahrada Zelnice, chmelnice, mlýn o dvou kolech, pila, cihelna, kovárna a loch s lednicí tesaný ve skále.

V roce 1723 byla postavena na ostrožně nad Vejsovským rybníkem sýpka zvaná Špejchar o rozměrech 40 x14 metrů, která je doposud dominantou obce. Okolo roku 1780 pak tzv. Parlament, tedy dům pro správu panství. Velký rozvoj obce nastal ve 20. letech 19. století, kdy vznikl přestavbou celý areál velkostatku, pivovar a později i ovčín a lihovar, vše v době, kdy vlastníkem panství byly dcery Josefa Vratislava z Mitrovic, Josefína a Gabriela.

19. století

Kolem roku 1815 vznikla část obce zvaná Landava a v té době měly Chocenice 55 domů. V obci fungoval pivovar(do 80. let 19. století), později i lihovar.

Po roce 1848 se vznikem obecní samosprávy zanikl dosavadní systém vrchnostenské správy, který fungoval několi století. Obec vedl starosta, přesto však měl vlastník panství v obci rozhodující slovo, a to především s ohledem na velikost majetkové držby.  Posledním držitelem chocenického panství byl rod Waldsteinů, správa velkostatku sídlila ve Šťáhlavech.

 Roku 1868 by postavena  obecná škola a roku 1895 pseudorománská kaple Panny Marie.

20. století

Začátek 20. století byl ve znamení čilého spolkového života, v obci fungovalo hned několik spolků. V roce 1900 byl založen Hospodářský spolek pro Chocenice a okolí. V roce 1904 vznikl sbor dobrovolných hasičů, zakladateli byli Vojtěch Lukas, Šalamoun Weiskopf a Jan Fremuth. V roce 1924 byla založena Tělocvičná jednota Sokol. Dále v obci fungovaly spolky "Místní sdružení volné myšlenky", "Vzdělávací odbor hospodářského spolku", "DTJ", "Lidová škola hospodářská" a další. První světová válka zasáhla citelně do života obce, na bojištích západní, východní i jižní fronty zasáhlo mnoho mužů z Chocenice.. Zahynulo nejméně 12 mužů, mnoho jich bylo zraněno, část padla do zajetí.  Těm, kteří padli byl v roce 1921 postaven na břehu potoka pomník.

V roce 1924 byl změněn název obce z "Kocenice" na současné " Chocenice".

Období mezi válkami přineslo prudký rozvoj řemesel. Díky parcelaci velkostatku téměř zanikla majetková držna Waldsteinů, obyvatelé obce získávali půdu, na které hospodařili. Maximální výměra jednotlivých rolníků dosahovala kolem 20 ha půdy. V obci byly tři hospody- U Bendů, U Kurzů(Kolenů) a U Portatůru. Několik obchodů, řeznictví, či trafika. Od 30. let byla obec spojena autobusovou linkou s Blovicemi.

Druhé světové válce předcházelo narukování mnoha mužů v září 1938 v rámci všeobecné mobilizace. V době Protektorátu byla utlumena spolková činnost, v obci byli ubytováni němečtí vojáci. Koncem války i tzv. národní hosté- uprchlíci z Pruska obsazeného postupující sovětskou armádou. Chocenice byly osvobozeny dne 7. května 1945  2. jízdní průzkumnou skupinou americké armády.

Po roce 1945 zaniklo téměř po 100 letech obecní zřízení a byly ustavovány národní výbory. Moci se uchopila Komunistická strana Československa, jejíž představitelé zcela ochromili dosavadní demokratický systém. Národní výbor se stal z orgánu samosprávy centrem zasahování do běžného života obyvatel. Od počátku 50. let začala nucená kolektivizace, když byli jednotliví rolníci nuceni vstupovat do JZD.  Perzekuce nekomunistické části obce byla zcela běžnou. Téměř 100% účast ve volbách, kdy existovala jen jedna kandidátka, pořádání průvodů či nesmyslná adorace bolševického režimu trvaly do roku 1989. I přes návrat demokracie po roce 1989 se s následky komunistického přístupu k lidem, majetku a obci potýká obec dodnes. Neexistují třeba doklady k vodovodu, dešťové kanalizaci, část obecních sítí vede po soukromém majetku apod.

Zámek

V letech 1903-1927 byla v budově zámku umístěna  jedna ze tříd obecné školy. Předtím však sloužil zámek mnoho let jako ubytovna pro zaměstnance velkostatku. Po parcelaci velkostatku byl pak zámek prodán tzv. Feriálním osadám v Plzni, které organizovaly prázdninové pobyty pro děti. Zámek byl opraven a pojmenován "Skupova ozdravovna pro plzeňské děti".  Do roku 1948 v něm  měla sídlo četnická stanice. V létech 1946 až 1979 byla budova  zámku využívána jako škola. Od roku 1991 byl zámek pustý, měnil majitele, kteří s eo něj nestarali a nechali jej napdnout dřevemorkou. V době, kdy hrozilo zřícení krovů a celé střechy zámek koupil nový vlastník a  v současné době prochází  zámek celkovou rekonstrukcí. 

 

1905

Chocenická Lhota

 

Chocenická Lhota je nevelká ves rozkládající se v nadmořské výšce 440 – 450 metrů při prameništi drobné vodoteče. Na návsi je vodní nádrž a kaplička. Okrajem vsi prochází mezinárodní silnice z Plzně na Nepomuk, při které najdeme na jedné straně vesnice bývalý penzion, na druhé straně zemědělský a skladovací areál. Administrativně je Chocenická Lhota základní sídelní jednotkou (dříve osadou) obce Chocenice.

Pojmenování vsí Lhota je u nás velmi časté a vzniklo ze staročeského „lhóta“ – polehčení, osvobození, svoboda (na určitou dobu, lhůtu). Tato jména dostávaly často nově zakládané vesnice lokátorem, pověřeným majitelem půdy k zorganizování lidí, vystavění objektů a vzdělání pozemků. Na to byla poskytnuta několikaletá lhůta a až po jejím uplynutí začali noví osadníci odvádět majiteli pozemků (nové vesnice s poddanými) feudální rentu v penězích, naturáliích a úkonech. Takto byly Lhoty zakládány především ve 13. a 14. století, některé ze Lhot pak zanikly v náboženských válkách. V průběhu času byly pro rozlišení označovány různými přívlastky, které se někdy i různě měnily nebo se měnilo jejich pojmenování podle velikosti osady a podobně. V zápiscích jednoho z berníků se v souvislosti s výběrem generální berně roku 1379 při nástupu Václava IV. na trůn objevuje mnoho Lhot a jejich vlastníků.

V plzeňském daňovém okrsku nalézáme lokalitu, která by snad mohla být dnešní Chocenickou Lhotou. Vladyka Blahoslav v Řenčích měl totiž další pozemky ve vsi Háje a svobodné popluží ve Lhotě (svobodné popluží je nejspíše bývalý vladycký statek, který Blahoslav získal).  Řenče jsou od Chocenické Lhoty vzdáleny 6,5 km vzdušnou čarou na západ. Tato úvaha však naráží na skutečnost, že Lhota patřící k Řenčím za husitských válek zanikla a jako pustá (její pozemky) je v 16. století stále připomínána jako součást statku Řenče, zatímco Chocenickou Lhotu nalézáme v držení k jinému statku. Proto je třeba tuto domněnku opustit. Historiografie se totiž přiklonila k jinému řešení. Teoreticky měla pojednávaná Lhota náležet v předhusitských dobách do majetku nepomuckého kláštera (jeho archiv se však ztratil). Usuzuje se tak na základě skutečnosti, že po husitských válkách měl vladyka Vilém z Netunic, seděním na Netunicích, dlužní úpis pojištěný na klášterním majetku – městečku Blovice a vsích Zdemyslice, Střížovice, Lhota a Komorno (Komorno sousedí s dnešní Chocenickou Lhotou, ostatní lokality jsou v blízkém okolí). Užitky z majetku nahrazovaly úroky. Klášter husité zničili, dluh zůstával nezaplacen ještě v roce 1454 a Lhota tak setrvávala v držení netunických vladyků majících onen dlužní úpis. Někdy později bylo uvedené zboží vyplaceno a opět připojeno k bývalému klášterství, pak zelenohorskému panství, které bylo panovníkem (za dluhy) dáno do vlastnictví Adamovi ze Šternberka a roku 1558 zapsáno do úředních knih – zemských desek. Ve výčtu množství vesnic se tu vyskytují v řadě za sebou též Zdemyslice, Lhůta, Komorno, Chocenice. Je evidentní, že se jedná o pojednávanou Lhotu, která jen mírně pozměnila svůj název. Část zelenohorského panství byla odprodána ke statku Prádlo Kokořovců z Kokořova, kde je v roce 1584 jmenována též řada vsí: Chocenice, Kotousov, Lhotka, Komorno.

Vidíme opět drobnou změnu v pojmenování Lhoty. Při rozdělení statku Prádlo vznikl statek Bzí, k němuž Kokořovci připojili vsi Jarov, Zhůř, Chocenice, Kotousov, Lhotku a Komorno. Později bylo centrum statku přeneseno do Chocenic.

Ke statku Chocenice pak Lhotka náležela až do konce patrimoniálního období pod názvem Lhota, roku 1895 se jmenovala Lhota Chocenická, roku 1916 byla uváděna jako Kocenická, také Chocenická Lhota. Jazykovědec A. Profous ve svém díle, podle něhož se stanoví „oficiální“ první zmínky, ji u Chocenické Lhoty stanovil k roku 1420 s odkazem na F. Palackého. Ovšem Palacký publikoval jen záznam z roku 1454, kdy bylo kontrolováno, na jakém právním základě drží šlechta bývalé církevní majetky. Zápis o tom říká, že Vilém z Netunic ukázal list, který svědčí jeho otci Vilémovi z Netunic, od Arnolda opata a kláštera nepomuckého i všeho konventu na rybník Myslívský, ves Střížovice, Lhotu, Komorno, městečko Blovice, Zdemyslice, „jak týž list šíře svědčí“. Rok vzniku dlužního úpisu není uveden. Následně A. Sedláček napsal, že tento dlužní úpis je od krále Zikmunda (zřejmě za služby, které mu Vilém z Netunic prokazoval v boji proti husitům), je opatřen jeho pečetí a pochází z roku 1420 nebo 1421. A. Profous z toho určil jako rok vzniku dokumentu 1420.  Zikmund Lucemburský byl korunován na českého krále 28. července 1420, takže dlužní úpis na jemu prokazované služby by vznikl až po tomto datu. Existuje však ještě jiná, pravděpodobnější možnost. Už předtím, v dubnu 1420, husité vypálili nepomucký klášter, mniši a opat Arnold (opatem od roku 1412) se zachránili útěkem. Je známo, že tento opat klášter velmi zadlužil a dlužní úpis podle výše uvedeného znění pocházel od něj. Mohl být pouze panovníkem jakožto vrchním vlastníkem klášterních držav potvrzen a zpečetěn.1

Berní rula uvádí tři vyhořelé statky(1664 a 1668) a dva osídlené(Fischer a Frank).

Územní vývoj Chocenické Lhoty lze vysledovat pouze z dochovaného mapování, a to tzv. I. vojenského mapování z let 1764 – 1768 a 1780 – 1783, zvaného také josefské a z II. vojenského mapování z let 1836 – 1852, zvaného též Františkovo. Také jsou dostupné mapy ze stabilního katastru z let 1826 – 1843 v měřítku 1:2880. Z map lze vysledovat, že nejstarší částí obce je část obce situovaná západně od komunikace spojující Plzeň s Pískem. Na josefském mapování je zřetelné, že v té době je obec označovaná jako Lhůta a bylo v ní 18 stavení. Z mapy nelze, bohužel, zjistit, zda se jednalo o všechna obydlená stavení, či zda byla tato stavení součástí jednotlivých hospodářských usedlostí, což lze spíše předpokládat. Rozložení jednotlivých staveb v této části obce zůstalo do dnešní doby v podstatě neměnné. Samozřejmě, že tehdejší dřevěné budovy byly nahrazeny zděnými, první zděná budova vznikla před rokem 1826.

Příjezd do obce od Kotousova a výjezd směrem na Seč však byl ještě v původním stavu, tedy obec neprotínala nová císařská silnice, která stojí dodnes, ale obcí komunikace procházela kolem rybníčku a následně se rozvětvila, jedna větev směřovala do Chocenického Újezda a druhá k Seči.

Otisk stabilního katastru již zaznamenal zcela novou situaci. Na této mapě již je zaznamenána v té době již několik desítek let stará císařská komunikace, která oddělovala starší část obce od nové. Zatímco ve starší části obce při stejném půdorysu je zřejmých osm usedlostí, při východní straně od komunikace stály v podstatě usedlosti pouze dvě a obec se tedy následně rozšiřovala jednak směrem východním za silnicí a jednak směrem severním k Plzni. Název Lhota či Lhotta (z němčiny) byl používán ještě v roce 1869, až později se obec nazývala Lhota Kocenická. Obec patřila pod velkostatek Chocenice a její vlastníci byli totožní s vlastníky tohoto velkostatku, jehož posledním držitelem byl rod Waldsteinů. Od roku 1849 obce spravovaly, díky prozatímnímu obecnímu zákonu, samosprávy. V čele stál purkmistr volený na 3 roky, díky recepci rakouského práva stál po roce 1919 v čele obce starosta.

            Roku 1838 bylo v obci 12 domů s 91 obyvateli, dle Faktorova Popisu okresu Blovického z roku 1887 měla obec 17 domů a 134 obyvatel přifařených do Blovic. Starostou obce byl Václav Přibáň. K obci patřilo 291,27 ha půdy. V roce 1913 měla obec 18 domů a počet obyvatel klesl na 119.

Obci se nevyhnuly útrapy první světové války spočívající v propadu ekonomiky a zdražování potravin. Počátkem 20. let dvacátého století se obec přejmenovala na Chocenickou Lhotu a lze předpokládat, že se tak událo ve stejnou dobu jako při přejmenování sousedních Chocenic. V roce 1929 bylo v obci 20 domů a 86 obyvatel. V roce 1940 byla vystavěna kaple sv. Václava na návsi.

Chocenickou Lhotu osvobodily jednotky americké armády dne 6. května 1945. Po skončení 2. světové války začaly na osvobozovaném území republiky vznikat národní výbory. Výjimkou nebyla ani Chocenická Lhota, kde také, pravděpodobně v květnu 1945, byl ustanoven místní národní výbor. Bohužel zápis z jeho ustanovení a ostatní zápisy ze schůzí pléna či rady MNV se nedochovaly. Nelze proto zjistit složení jednotlivých orgánů místního národního výboru ani otázky jeho běžné agendy za celou dobu jeho působnosti. Od 1. 2. 1949 se Chocenická Lhota stala součástí okresu Blovice, po jeho zrušení v roce 1960 se stala součástí nově vytvořeného okresu Plzeň – jih.

V roce 1975 byl na jižním okraji obce vybudován velký zemědělský areál tehdejšího JZD Komorno.

K 1. 1. 1976 došlo ke sloučení Chocenické Lhoty s obcí Chocenice. K tomu datu také zanikl Místní národní výbor v Chocenické Lhotě. Od té doby až doposud spadá Chocenická Lhota pod obec Chocenice. Z činnosti místního národního výboru po květnu 1945 se nezachovaly téměř žádné doklady, s výjimkou tří účetních knih z let 1958 – 1975. Nelze vůbec dovodit, zda u úřadu fungovala spisová služba a zda vůbec MNV Chocenická Lhota používala prezenční razítko. Archivní fond je uložen ve Státním okresním archivu Plzeň – jih se sídlem v Blovicích. Ze vzpomínek pamětníků můžeme aspoň postavit najisto, že místní národní výbor sídlil v budově tzv. „pastoušky“ a pozdějšího obchodu. Posledním předsedou MNV byl Josef Hofrajter, tajemníkem Václav Přibáň, před ním byl předsedou MNV Hraběta.

Obchod se smíšeným zbožím byl v Chocenické Lhotě provozován do 90. let 20. století, poté byl v obci otevřen penzion s restaurací, který byl v nedávné době uzavřen.

Na přelomu tisíciletí měla obec 21 domů s 58 obyvateli.

 

Svěcení základního kamene nové kaple-1940

 

KOTOUSOV

            Obec Kotousov se nachází necelé čtyři kilometry jihozápadně od Blovic a 1 km západně od Chocenic při silnici z Plzně do Písku v nadmořské výšce okolo 460 metrů. První písemná zmínka o existenci obce pochází  z roku 1558, kdy původní klášterství, přeměněné na zástavní zelenohorské panství, získal do dědičné držby Adam ze Šternberka. Ve výčtu cca 80 lokalit zapsaných do desek zemských byl i Kotousov, uváděný jako Kakoušovo. Dá se tedy dovozovat, že obec byla rozhodně staršího data založení.

            Roku 1561 prodal Zdeněk ze Šternberka část svého zelenohorského panství a s ním i Kotousov (Kakoušovo) Jiřímu Kokořovcovi z Kokořova a na Šťáhlavech. Při dalším dělení majetku dostal Jan Kokořovec část prádelského statku, včetně poplužního dvora Bzí, Chocenic a Kotousova. Ten mezi roky 1603 až 1615 vybudoval v Chocenicích tvrze a přesídlil z vysoko položeného Bzí. Kotousov tak přináležel k chocenickému statku. Tento stav trval až do roku 1848 a Kotousov měl tedy vždy stejné vlastníky jako Chocenice.

            Berní rula i tereziánský katastr ze 17. a 18. století pro Kotousov shodně uvádějí pět sedláků. V roce 1788  bylo v obci sedm domů označených číslem popisným.

            Zdejší věřící byli přifařeni po celou dobu do Blovic. Po zřízení školy v Chocenicích roku 1868 do ní docházely i děti z Kotousova. Roku 1850 byl v obci zřízen obecní úřad. Záhy k němu bylo připojena i obec Komorno. Dlouho panoval zvyk, že starosta se volil z Komorna a první radní z Kotousova. K rozdělení obcí došlo v roce 1920, kdy byl v Kotousově ustaven vlastní obecní úřad. Sídlo úřadu je neznámé, pravděpodobně bylo u toho ze sedláků, který byl starostou. Samosprávu po roce 1945 vystřídal místní národní výbor, který ukončil činnost v roce 1950. Od května 1950 je Kotousov místní částí obce Chocenice.

Mezi zajímavosti patří, že první zásah Sboru dobrovolných hasičů v Chocenicích, který byl založen roku 1904, se uskutečnil právě v Kotousově. Dne 16. června 1905 se choceničtí hasiči zúčastnili hašení hořícího stavu sedláka Houšky. Obec měla již v roce  1908 vlastní veřejný vodovod (vodu do něho čerpalo čerpadlo poháněné větrem).

            Před první světovou válkou v obci provozoval hostinec Jan Červený a dále zde měl živnost obuvník Matěj Matoušek.

V obci stojí na návsi kaple vybudována v roce 1875, k níž se bohužel nedochovaly bližší údaje, ani o stavbě, ani komu byla zasvěcena. Kaple prošla v roce 2021 zásadní rekonstrukcí.

 

Kaple v 50.letech 20. století

 

 

 

 

 

Smart Info – informace od nás

Smart info

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím SMS a e-mailů

Více o Smart Info

Chci se zaregistrovat

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16
1
17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Aktuální počasí

dnes, úterý 26. 10. 2021
zataženo 12 °C 5 °C
středa 27. 10. skoro jasno 13/5 °C

CzechPoint

Czechpoint